Neuplynul ještě ani rok, kdy jsme řešili problém přemnožených koček u panelových domů v Tovární ulici. Bylo bezpochyby jasné, že kočičí rodinky se rozrostly hlavně díky péči některých nájemnic, které je krmily přímo před svými vchody. A tak se kočičky množily a množily. Při řešení tohoto problému pak proti sobě stály dva tábory. Ten první upozorňoval na to, jak jsou toulavé kočky svým výskytem v blízkosti lidských obydlí velice nebezpečné z hlediska přenosu nemocí a nákaz na člověka. Dále zaznívaly stížnosti na obtěžující zápach kočičích exkrementů nejen před paneláky, ale i ve sklepech, kam byly číči na zimu vpouštěny.

Na druhé straně bylo argumentováno zákony na ochranu zvířat a vlastně i lidským soucitem s opuštěnými a bezprizorními živočichy. Jelikož mám sama doma dvě kočky, tak se přiznávám, že určitým způsobem jsem ženy, kterým těch čtyřnohých stvoření bylo líto a snažily se jim tak pomoci, chápala. Podotýkám ale, že jen do určité míry. Proto jsme se snažili najít určité řešení, tak abychom vyhověli oběma skupinám. Jak jistě víte, ke garážím za starými paneláky jsme umístili „domeček pro kočky“, který vyrobili zaměstnanci odboru správy majetku města. Na toto místo měli ti, kteří se chtěli o toulavé kočky starat, nosit pro ně potravu. Doufali jsme, že se „Miciny“ k tomuto „krmnému stanovišti“ stáhnou a nebudou se již vyskytovat před paneláky. Dále ve spolupráci s paní Skalošovou jsme nechali vykastrovat jednu kočku, kterou se jí podařilo odchytit. Posléze se na úřad donesla zpráva, že dalším zbývajícím číčám, které ještě v okolí panelových domů přebývaly, zřejmě kdosi „pomohl“ umřít. Po přečtení těchto pár vět, jste si jistě mnozí řekli, že problém přemnožených koček byl vyřešen. I když určitě řada čtenářů nesouhlasila hlavně s tím posledním způsobem řešení.

Nyní Vám položím otázku, na kterou si zkuste odpovědět: „Na podzim tedy zůstaly v Tovární ulici dvě toulavé kočky. Kolik myslíte, že se jich tam pohybuje nyní?“

Správně uhodl ten, kdo odpověděl, že kolem deseti. Zkusme si zahádat ještě jednou: „Jaký bude stav čtyřnohých mazlíčků, až číči na jaře vrhnou koťátka do nějaké krabice, kterou jim tam jistě pod keř, jako tomu bylo loni, někdo ochotně přichystá?“ Na to Vám nedovedu dát přesnou odpověď, ale jistě se jejich počet bude pohybovat minimálně kolem dvacítky. Nyní se sama nabízí další otázka: „Jak je možné, že se počet zvířátek opět takto zvýšil“? S objasněním příčiny nárůstu koček nám pomohli někteří nájemníci panelových domů, jež si z pochopitelných důvodů přišli stěžovat nedávno na radnici. V již zmiňovaných panelácích totiž žijí některé paní, které zapomněly na sliby, že budou chodit krmit kočky k jejich „domečku“ u garáží a nebudou jim dávat misky se žrádlem přímo ke vchodu, nebo dokonce jim házet zbytky přímo z okna. Abych byla ale spravedlivá, musím podotknout, že zpočátku tento systém krmení opravdu fungoval. Avšak některé obyvatelky Tovární ulice, které by možná v současné době lépe seděl název Kočičí, brzy zjistily, že je přece jenom pohodlnější dát mlíčko před svůj vchod, než ho nést pár metrů ke garážím. A tak se nejen původní čtyřnohé starousedlice, ale i další číči z okolí opět slézají před paneláky, protože ví, že zde najdou papání. A aby jim nebyla zima, tak někdo „nelenil“ a odstranil mřížky, které tam byly namontovány právě z důvodu, aby zvířata neměla přístup do sklepů. O tom, jak to v některých sklepech a v přízemích domů nyní „voní“, se snad nemusím rozepisovat. Takže se opakuje stejná situace, která byla na začátku řešení problému toulavých koček. Někdo si možná pomyslí, že nemám ráda zvířata, a že by za to stálo na mě poslat nějaké jejich ochránce. Jak jsem se ale zmínila na začátku, zvířata mně opravdu nevadí, spíše naopak. Myslím si, že většina obyvatel o snaze radnice najít nějaké řešení, co se týče nadměrného výskytu koček v Tovární ulici, byla informována. Nechali jsme vybudovat přístřešek na krmení a vykastrovat kočky, které se podařilo odchytit. Když už vypadalo, že budou konečně spokojeni jak ochránci Micinek, tak obyvatelé domů, stačil bezohledný přístup některých občanů a je všechno snažení, s odpuštěním v háji. Chtěla bych ale poděkovat pár jedincům, kteří vydrželi a chodí kočky krmit k domečku.

Paní, jež kočky před paneláky opět krmí, hřeje určitě dobrý pocit, že díky nim číči neumřou. Ale na druhou stranu by si měly uvědomit, jak svou starostlivostí o kočky ohrožují lidi, a to především děti, které si v okolí domů hrají.

Zkusím vypsat, jaká rizika přináší toulavé kočky žijící v blízkosti lidských obydlí. Věřím, že prozatím nejmenované ženy mají ve svém srdíčku kromě místa pro kočky (tím nemyslím nic špatného), také trochu pochopení pro oprávněné obavy svých sousedů z okolí a po přečtení níže uvedených řádků, začnou zase nosit krmení na místo, které je pro tento účel určeno.

 

Jak mohou být tedy přemnožené toulavé kočky nebezpečné pro lidi?

Možná rizika:

§  Přenos parazitů

Toulavé kočky často zahrabávají své exkrementy na dětských pískovištích. Prakticky každá kočka, která žije venku a není pravidelně odčervovaná, má v sobě střevní parazity – škrkavky. Těmi se dítě může snadno nakazit, larva, která koluje při vývoji krví, se může dostat do oka a způsobit značné potíže, až slepotu. V loňském roce jsme řešili právě v souvislosti s výskytem toulavých koček na pískovištích místní mateřské školy i stížnost její ředitelky paní Věry Derahové.

§  Onemocnění toxoplazmózou

Toto onemocnění je nebezpečné zvláště pro těhotné ženy, protože působí na vývoj plodu a může vyvolat i potrat.

§  Přenos dalších chorob

Kočky se často stahují do sklepů, kde většinou bývá velké množství odpadků a nečistot – zde se množí plísně, roztoči a další choroby zanášené hlodavci. Některé kočky také ve sklepích zahynou, jejich mrtvolky nikdo neuklízí, a tak se mohou stát zdrojem vážných nákaz, např. leptospirózy, tuberkulózy, salmonely, hnilobných bakterie atd. Infekce se může šířit např. stoupačkami, světlíky a větracími šachtami. Člověka, který onemocní, zpravidla vůbec nenapadne, že se nakazil právě díky „nepořádku“ ve sklepě.

§  Riziko znovuobjevení se vztekliny

Čím více toulavých koček, tím vzniká větší riziko znovuobjevení vztekliny.

Na závěr snad už jen prosba pro ty, kterých se můj příspěvek hlavně týkal:

Buďte tak laskaví a věnujte se jen tolika zvířátkům, o které se dokážete plně postarat, a to včetně veterinární péče.

Pokud chcete bezprizorním kočkám pomoci, nekrmte je před panelovými domy, ale u domečku před garážemi.

Myslete na to, že současně svou snahou pomoci zvířatům, zároveň také znepříjemňujete život svému okolí.

Mgr. Miroslava Hrabovská, místostarostka

 

Mimořádné opravy bytového fondu pro rok 2010

 

 

Poplatky za psy

Mnozí majitelé psů již v současné době obdrželi, anebo brzy obdrží složenku na zaplacení poplatku ze psů.

Jelikož hodně lidí má neúplné, či nepřesné informace o tomto poplatku, rozhodla jsem se, že Vás s těmi základními seznámím. Tak tedy:

Poplatek ze psů upravuje zákon č. 565/90 Sb., o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a obecně závazná vyhláška města Luby č. 1/2004., o místních poplatcích.

·      Poplatník psa je povinen přihlásit do evidence správce poplatku, tedy Městského úřadu v Lubech psa staršího 3 měsíce.

·      Poplatník je povinen podat přiznání k místnímu poplatku ze psů do 15 dnů ode dne, kdy nastala skutečnost, která má za následek vznik poplatkové povinnosti.       
Do 15 dnů je rovněž poplatník povinen oznámit každou skutečnost, která má vliv na výši poplatku.
Přihlašovací povinnost mají i občané, kteří chovají psa, jenž podle zákona či vyhlášky poplatku nepodléhá.

Sazba poplatku:

Poplatek činí za kalendářní rok:

§  za prvního psa v rodinném domě, 200,- Kč

§  za prvního psa v rodinném domě, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského a vdoveckého důchodu, anebo poživatel sirotčího důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmu, 50,- Kč

§  za prvního psa v nájemních a panelových domech, 600,- Kč

§  za prvního psa v nájemních a panelových domech, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského a vdoveckého důchodu, anebo poživatel sirotčího důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmu, 200,- Kč

§  za prvního psa v místních částech Opatov, Flusberg, Egeten, Horní a Dolní Luby, 50,- Kč

§  za psa zdržujícího se prokazatelně po celý rok mimo trvalé bydliště držitele – chata, zahrada apod., 200,- Kč

§  za druhého a každého dalšího psa téhož držitele zaplatí tento poplatník konkrétní sazbu zvýšenou o 50 %

Poplatek je splatný bez vyměření, nejpozději do 31. března každého roku.

Správce poplatku vydá držitelům psů známku s vyznačením jména obce a evidenčního čísla psa. Poplatník je odpovědný za to, že pes bude na veřejnosti touto evidenční známkou opatřen. Známka je nepřenosná na jiného psa, i kdyby se jednalo o psa téhož vlastníka.

Upozorňuji na skutečnost, že přihlásit psa k místnímu poplatku ze psů a platit tento poplatek je povinností držitele psa. Nemusí jím být přímo majitel, povinnost má ten, kdo o psa pečuje a u něhož pes skutečně pobývá. Pokud se držitel psa dobrovolně k poplatku nepřihlásí, vystavuje se možnosti postihu ze strany správce poplatku. Za porušení povinností nepeněžité povahy stanovených obecně závaznou vyhláškou města Luby č.1/2004., o místních poplatcích může správce poplatku uložit pokutu (i opakovaně) podle § 37 a 37a) zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Z důvodu zvýšeného nárůstu počtu psů v naší obci, a ne zcela uspokojivé situace v oblasti přihlašování a placení za psa, oznamuji všem držitelům psů, že budeme provádět důsledné kontroly splnění jejich ohlašovací povinnosti a uhrazení poplatků za přihlášeného psa.

Dále bych chtěla upozornit všechny držitele psů, kteří podepsali v nájemní smlouvě, že se zavazují, že nebudou v obecním bytě chovat psa, a to ani na dobu přechodnou, že za porušení tohoto pravidla, jim lze vypovědět nájemní smlouvu.

K těmto pro někoho možná razantním krokům nás vedou stížnosti nájemníků městských bytů. Na radnici často slýcháváme, jak někteří pejsci dokážou po celou dobu, kdy je jejich páníček mimo domov „zpříjemňovat“ svým štěkáním, kňučením a vytím život okolním sousedům.

A na další možné stinné stránky chovu psů v panelových domech přijdeme sami, ani nám je nikdo nemusí líčit. Stačí menší procházka po městě. Nechci nikoho urážet, věřím, že většina majitelů má své miláčky ráda a také po nich doma uklízí. Bohužel už ne tak na veřejném prostranství. Sami uvidíte, kolik psích výkalů se objeví, až sleze sníh. Co je platné, že máme nové chodníky, silnice, když díky psím exkrementům se po nich nebude moci skoro chodit. Rovněž osázené záhony ve městě ztratí hned na svém půvabu díky smradlavým hromadám, které po sobě zanechávají čtyřnozí přátelé člověka, ať již při procházce s ním, nebo po podařeném útěku z domova. A tím jsem narazila na další kámen úrazu. Volně pobíhající psi po městě, ať již patřící majitelům rodinných domů, nebo hafíci z paneláků, které jejich páníček pustil ven, aby zde sami vykonali svou potřebu. Takto řeší problém venčení řada našich spoluobčanů. Však on to někdo uklidí, od toho si přece platím poplatek za psa. A že penízky vybírané za pejsky slouží mimo jiné právě na nákup sáčků, do nichž by měl každý po svém hafanovi sebrat jeho nadělení, to už napadne málokoho. Omlouvám se všem, kteří po svých psech uklízí. Jim samozřejmě patří chvála, byť za něco, co by mělo být pro všechny samozřejmé.

Myslím si, že k výše zmiňovaným problémům často dochází i z důvodu, že někteří lidé při pořizování psa, často ani nevědí, co všechno život s ním bude obnášet. Anebo jejich představa byla v tomto směru zcela scestná. Když člověk uvažuje o pořízení psa, měl by nejdříve hodně dlouho přemýšlet, proč ho vlastně chce. Co bude ten pes v životě dělat? Chci psa pracovního, společenského, nebo vyloženě „gaučáka“? Měl by si také uvědomit, že pes není hračka, kterou mohu, když mě přestane bavit, odložit. Dokud v tom nemá jasno, neměl by si ho pořizovat.

Na závěr svého příspěvku bych chtěla ještě jednou upozornit všechny majitele psů na jejich ohlašovací povinnost a také na splatnost poplatku za psy do 31. března tohoto roku.

Mgr. M. Hrabovská

 

 

Vyberte si v knihovně

Grisham, John: Advokát chudých

Ze dne na den přehodnotí Michael svůj dosavadní život, opouští výnosné místo a odnáší s sebou i tajný kompromitující spis. Jeho hvězdná právnická kariéra se hroutí a on ví, že musí začít znovu, jinak a jinde. Třeba na ulici, třeba jako advokát chudých…

Berry, Steve: Rasputinovo proroctví

Carské Selo, 1916. Podivínský kněz Rasputin pronáší během rozhovoru s carevnou Alexandrou mysteriózní proroctví: předpovídá vlastní smrt a varuje.

Moskva, současnost. Atlantský právník Miles Lord přijíždí do Moskvy, aby se jako člen Carské komise pokusil nalézt osobu s romanovskou krví, jíž se podařilo přežít bolševický masakr. Miles Lord zjišťuje, že komusi jeho práce v Carské komisi vadí natolik, že se ho rozhodne zabít. Podaří se Lordovi rozluštit Rasputinovo tajemství a zůstat naživu?

Perry, Thomas: Žena stínů

V tomto thrilleru ozvláštněném fantaskním popisem lesku a bídy Las Vegas zorganizuje hrdinka Jane Whitefieldová geniální zmizení, za něž by se nemusela stydět ani Kouzelnice Miranda.

Nowak, Jenny: Loď v písku

Před několika lety narazili archeologové u egyptských pyramid v Gíze na prazvláštní objev. Hluboko v písku nalezli obrovský koráb, který nesl stopy bouřlivé plavby po moři. Kdo a proč je tam dopravil??

Nebo jak se tam vůbec dostal???

Chorlton, Windsor: Ledová zóna

John Cope se probral z kómatu a ocitá se ve světě, který nepoznává. Ztratil paměť. Zjišťuje, že při jeho spánku se svět ponořil do kosmické zimy, kterou vyvolal meteoritu pře deseti lety. Mnoho zemí neexistuje, třetina USA je divokou tundrou, na obývanou a neobývanou část je dělí Linie. Za Linií neplatí žádné zákony…

Vandenberg, Philipp: Osmý hřích

Mnichovský antikvář Lukas Malberg najde svou bývalou krásnou spolužačku Marlene mrtvou ve vaně. Na rozdíl od policie nevěří v nehodu, a proto začne pátrat na vlastní pěst. Pátrání dovede Malberga do Vatikánu a poté k jednomu hradu na Rýně. Malbergovi se tam vyjeví osmý hřích a celý děj se náhle začne ubírat nečekaným směrem.

 

 

 

Sněží…

Sníh k zimě bezesporu patří, ale pokud sněhová pokrývka zůstává ležet i na chodnících, už nám takovou radost nedělá. V minulých letech se v zimě o údržbu chodníků starali majitelé přilehlých nemovitostí. Začátkem listopadu loňského roku vstoupila v platnost takzvaná „Kuberova novela“ neboli zákon, který povinnost uklízet chodníky převádí na jejich vlastníka. A tím jsou v devadesáti procentech právě obce a města.

Takzvaná chodníková novela je již od 16. dubna 2009, kdy vešla v platnost, velmi diskutovaným a ožehavým tématem. Lidé, kteří žijí v soukromých či obecních bytech a domech změnu vesměs vítají. Za této situace totiž nemusí udržovat chodník u svého domu schůdný a tato povinnost přechází na obce – samozřejmě jen tehdy, pokud chodníky patří do obecního majetku.

Změna právní úpravy nikomu nezakazuje, aby si udělal pořádek před svým prahem. Nicméně úklid chodníku už není právní povinností vlastníků k chodníku přilehlých nemovitostí.

Obce pochopitelně nejsou novými povinnostmi nadšeny. A tak někde řeší novou situaci cedulemi s nápisem: "Chodník se v zimě neudržuje", jinde chtějí radnice občanům za úklid sněhu platit, anebo se o případnou bílou nadílku postará samotné město pomocí Technických služeb. Zákon, který ukládá obcím povinnost uklízet chodníky, je v Evropě raritou a budí mnohé pochybnosti. Obce se snaží své povinnosti dostát, avšak boj se sněhem mnohdy nezvládají.  A protože podle zákona nesou odpovědnost za případné škody, tak se alespoň připojišťují proti zranění chodců.

Po nedávných sněhových kalamitách se v řadě médií objevovaly zprávy o tom, jak většina lidí je nespokojená s úklidem chodníků v zimě a má za to, že obce nedostatečně plní své povinnosti.

Jsem přesvědčena, že naši občané si na zvládnutí zimní sněhové nadílky ze strany města nemohou zatím stěžovat.  A to díky obrovskému nasazení lubských Technických služeb.

I v těch největších chumelenicích byly již časně ráno prohrnuty místní komunikace a zameteny chodníky. A také i v průběhu dne, často i večerních a nočních hodinách jsme mohli vidět zaměstnance odboru správy majetku města, jak uklízejí sníh a sypou kluzké chodníky. Díky chlapům z Technických jsme tedy nemuseli zažívat situace, které jsme v souvislosti s přívaly sněhu sledovali v televizi. A vlastně stačilo by se podívat i po blízkém okolí, abychom viděli, že ne všude jsou udržovány obecní chodníky a komunikace, tak jako v Lubech.

Zašla jsem za vedoucím odboru správy majetku města Bc. Martinem Lukešem, abych se dozvěděla, zda si tzv. chodníková novela vyžádala i nějakou změnu organizace úklidu chodníků v našem městě.

Pan Lukeš mně sdělil, že již zmiňovanou povinností udržovat chodníky vlastníkem, tedy městem, se samozřejmě rozrostl i rajón, který má odbor správy majetku města na starosti. Počínaje například oboustranným úklidem chodníků v jednosměrné Chebské ulici, dále v nedávno zrekonstruované Revoluční ulici, Sokolovské atd.  V pracovním týdnu ručně odklízí sníh pět zaměstnanců Technických služeb. Někdy jsou nápomocni i lidé vykonávající veřejnou službu. Co se týče techniky, tak odbor správy majetku města využívá při úklidu bílé nadílky dva traktory, multikáru s posypovou nástavbou a BOB CAT s pluhem. Bc. Lukeš mně dále pověděl, že se všichni pracovníci snaží, aby v pracovních dnech byly do osmé hodiny ranní všechny chodníky ve městě vyčištěné. Pokud je sněžení intenzivní, pracuje se na odstraňování sněhu takřka nepřetržitě, soboty a neděle nevyjímaje.

Od prvního února se „odklízecí četa“ rozroste ještě o šest dalších lidí v rámci veřejnoprospěšných prací. V ulicích města je k dispozici pět beden s posypovým materiálem.

Tak to je pohled na sníh, bez kterého si pravou zimu ani nedovedeme představit, zase trochu z jiného úhlu. Do jara máme ještě daleko, měsíce únor a březen si jistě pro nás připraví nějaké to bílé nadělení. Nezbývá než si tedy přát, aby jeho úklid zaměstnanci odboru správa majetku města zvládli tak dobře, jako tomu bylo doposud.

Mgr. M. Hrabovská

 

Miroslav Horníček - jeho krásné průpovídky

·         Milostný trojúhelník může existovat jen tehdy, když je jeden úhel tupý.

·         Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.

·         Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká.

·         Když je vám vaše milovaná nevěrná a vy se chystáte skočit z okna, uvědomte si, že vám nasadili parohy, a ne křídla.