Navigace

Obsah

Přírodní poměry Lubů a jejich okolí

 

Geomorfologické členění

  Luby leží na rozhraní tří oblastí Krušnohorské subprovincie České vysočiny: převážná část ve Smrčinách (německy Fichtelgebirge), východní okraj katastru zasahuje do Krušných hor a jižní do Podkrušnohorských pánví, konkrétně do Chebské pánve. Na jejím území se nachází větší část obce Nový Kostel. Podstatná část Smrčin, je v Německu. K nám vybíhají Ašskou vrchovinou, jejíž severovýchodní výběžek tvoří Lubská vrchovina. Vezměme tedy na vědomí, že většina lubského katastru se prostírá právě v Lubské vrchovině,  která svojí  nejvyšší kótou v severním výběžku katastru města na státní hranici dosahuje nadmořské výšky 675 m. Pro srovnání kostel v Lubech stojí v nadmořské výšce zhruba 540 m. Nejvyšší vrchol celé Ašské vrchoviny je Háj, kopec s rozhlednou nad Aší, má 758 m nadmořské výšky a nejvyšší hora celých Smrčin pak Schneeberg (1 051 m n. m.). Ta je ale už v Německu.

  Ještě doplňme, že Ašskou vrchovinu jmenují Němci Elstergebirge, česky Halštrovské vrchy. I u nás, aby v tom byl větší zmatek, se občas používá tento název. Hranice Smrčin a Krušných hor je přibližně na linii Erlbach -  Nový Kostel. Přicházíme-li do vesničky Valteřov od Lubů, překračujeme malý potok, jmenuje se Zlatý. Tady je rozhraní Krušných hor a Smrčin.Lubská vrchovina                                         Lubská vrchovina

Geologie

  Geologie Lubů je jednoduchá. Luby stojí na fylitu respektive jeho zvětralině. Fylit je hornina metamorfovaná, vzniklá přeměnou jílovitých břidlic. K této přeměně došlo v prvohorách při tektonických pohybech vlivem vysoké teploty a tlaku.

  V devonu, to je začátkem druhé poloviny prvohor, dochází při srážce tehdejších prakontinentů Laurussie (nezaměňovat s Laurasií) a Gondwany k mohutnému hercynskému neboli variskému vrásnění. Při něm se ze dna oceánu vyzdvihla Česká vysočina. Vypadala tehdy asi jako dnešní Alpy, tedy byla velmi členitá.

  Pak přišly tektonicky klidné druhohory a v nich převládala eroze. Působila na reliéf jako obrovský zarovnávající hoblík. Krajina se změnila ve fádní parovinu.

  Po nárazu africké litosférické desky na evropskou však nastává nové vrásnění, alpínské. Na jihu se zdvíhají Alpy, na východě Karpaty a starý masiv České vysočiny je mohutnými tlaky rozlámán a znovu rozčleněn. To už jsou třetihory.

  I krajina dnešních Lubů je touto geologickou revolucí poznamenána. Vzniká severovýchodním směrem se táhnoucí příkopová propadlina zvaná ohárecký rift, základ Podkrušnohorských pánví. Nad něj se vysunula zemská kra a vytvořila Krušné hory a také Smrčiny, na druhé straně ohárecké propadliny se zdvihl Slavkovský les a Český les. Touto zlomovou činností se krajina v celé České vysočině opět rozčlenila a nabyla dnešní malebnou podobu. Pravda, Alpy to už nebyly.

Vysoký kámenOdkryv fylitu

 Křemencová skála Vysoký kámen                                                                      Odkryv fylitu v bývalém lomu v Horních Lubech  

  Čerstvými zlomy zemské kůry proniká k povrchu magma, a oživuje se tak sopečná činnost. Doupovské hory, které tehdy vznikly, byly pravděpodobně mohutným rozlehlým vulkánem. Ještě ve čtvrtohorách doznívá sopečná aktivita právě na Chebsku v našich nejmladších vulkánech Komorní a Železné hůrce. A nejen to. Jejím pozůstatkem jsou i četné minerální prameny a zejména pak karlovarský gejzír Vřídlo.

  Na zlomových liniích ztenčená zemská kůra se v oblasti mezi Chebem a Kraslicemi dosud často rozechvívá sériemi menších zemětřesení, tak zvanými seismickými roji. Epicentra těchto otřesů jsou soustředěna v úseku mezi Skalnou, Novým Kostelem, Luby a Kostelní. Je to tektonicky nejneklidnější oblast na našem území. 95% seismické energie se za posledních 30 let uvolnilo právě zde. V prosinci roku 1985 tu došlo k nejsilnějšímu u nás naměřenému zemětřesení o magnitudu 4,6.

  Takové změny tedy prodělal fylitový masiv, na kterém leží dnešní Luby, za poslední půl miliardy let.

  Upřesněme ještě, že v prostoru Dolních Lubů jsou fylity částečně vystřídány svorem, ale i to je hornina metamorfovaná.

  Mezi fylitem jsou na několika místech menší vložky kvarcitu. Kvarcit neboli křemenec vznikl metamorfózou pískovců a slepenců. Je mnohem tvrdší než fylit. Krásnou ukázkou odolnosti kvarcitu vůči zvětrávání je Vysoký kámen. Erozí méně odolných fylitů byl vypreparován tento křemencový suk připomínající svými ostrými tvary mohutnou hradní zříceninu. Nachází se již mimo katastrální území Lubů, je ale z Lubů snadno dosažitelný. Nabízí dokonalý kruhový rozhled na české i německé území.  

  Jižně od Lubů ležící Chebskou pánev vyplňují třetihorní a čtvrtohorní sedimenty: písky, jíly, dokonce i hnědé uhlí. Tyto sedimenty se na katastrálním území Lubů nikdy netěžily. Čile se však rozvíjí těžba keramických jílů v nedaleké Lomničce, Skalné a Nové Vsi a sklářských písků ve Velkém Luhu. Hnědé uhlí se těžilo u Čižebné až do roku 1928 na dole Maria-Hilf . Na rozdíl od uhelných ložisek jiných našich pánví je toto těžbou zatím málo dotčeno. Ukrývá dosud přes miliardu tun hnědého uhlí a čeká jen na prolomení těžebních limitů.

  I v Lubech se ale těžilo. Doloval se zde cinabarit neboli rumělka čili ruda rtuti. Těžba vrcholila na počátku 16. století. Nedaleko staré lípy v Horních Lubech jsou dosud patrny odklizy důlní hlušiny a betonová deska tu zakrývá vstup do opuštěné šachty.

Zakryý vstup do šachty na rumělkuRua rtuťi - cinnabarit

 Zakrytý vstup do šachty na rumělku                                                                   Ruda rtuti - cinabarit neboli rumělka

Podnebí                

  Luby se nachází na chladnějším okraji mírně teplé oblasti. Průměrné měsíční teploty se pohybují od -2°C v lednu po 17°C v červenci. Průměrná roční teplota je 7°C, to je asi o stupeň méně než v Chebské pánvi a o stupeň více než v přilehlých částech Krušných hor. Převládají západní větry. Luby lze zařadit do klimaticky mírně vlhkého regionu, neboť během roku zde z atmosféry vypadne v dlouhodobém průměru asi 750 mm srážek. Srážkově nejbohatší jsou letní měsíce, naopak nejchudší na srážky je období od ledna do dubna. Počet dní se sněhovou pokrývkou v souvislosti s celkovým oteplováním klimatu již klesl pod 80. Průměrná výška sněhové pokrývky v dlouhodobém průměru nepřesahuje 30 cm.

Vodstvo

  Jen necelé jedno procento katastru města Luby na severozápadě při státní hranici s Německem patří do povodí Haarbachu, nevelkého potoka náležícího již k povodí Sály.

  Naprostá většina území Lubů je součástí povodí Ohře a je odvodňována Lubinkou. Tento potok dlouhý 11 km má dvě zdrojnice, které žáci místní školy při vlastivědném projektu, inspirováni Nilem, pojmenovali Bílá a Modrá Lubinka. Bílá Lubinka pramení pod Liščí horou a Modrá nad vodárenským rybníčkem vpravo od silnice směrem k hraničnímu přechodu. Obě zdrojnice se spojují nad Horními Luby těsně před místem, kde Lubinka podtéká silnici vedoucí ke státní hranici.

  Potok Lubinka je v úseku nad Horními Luby regulován, což není příliš šťastné. V případě přívalových dešťů hrozí, že voda napřímeným korytem rychle steče a vyplaví mnohé domy v Lubech. Jeden či dva suché poldry by hrozbu přívalové povodně jednou provždy bez velkých nákladů z tohoto směru odvrátily.

  Pod městem Luby má již potok více méně přirozené koryto, místy i meandruje, protéká obcí Nový Kostel a ústí do Plesné. Potok Plesná se pak vlévá do Ohře nedaleko Nebanic. Průměrný průtok Lubinky v Lubech činí asi 0,1 m3/s, při ústí do Plesné přibližně 0,2 m3/s.

  Znečistění Lubinky je nepatrné díky tomu, že Luby i Nový Kostel mají svoje čistírny odpadních vod.

  Východní okraj katastru města odvodňuje Libocký potok, který ústí do Ohře u Kynšperka. Jen malou část území Lubů na západě při státní hranici odvodňuje přímo potok Plesná.Lubinka u restaurace Kozabar                                         Nárazový a náplavový břeh Lubinky u Kozabaru v Horních Lubech

  Největší vodní plochou v katastru Lubů je rybník označovaný na turistických mapách jako Kravák, místní mu ovšem říkají výstižněji Kytarárna, s rozlohou 1,5 ha. Nachází se za továrnou Strunal. V lese mezi Božetínem a Lomničkou schovaný rybník Titěrák má rozlohu 3,5 ha, ale ten již leží na území města Plesná. Na turistických mapách ho najdeme jako Lesní rybník, což je název téměř anonymní a nikdo z místních ho neužívá.

Půdy

  Zdejší půdy, přihlédneme-li navíc ke klimatu, nedávaly místním zemědělcům šanci na přílišný blahobyt. Většinu území pokrývají hnědé půdy zvané též kambizemě. Pedolog by při podrobnějším prozkoumání konstatoval, že se jedná o kambizem mesobazickou.  Podél Lubinky se táhne pruh náplavové glejové fluvizemě. V kopcích u státní hranice je půda pro zemědělství nejméně příhodná, je tu tak zvaná kambizem dystrická podzolovaná. Od Dolních Lubů na jih přes Nový Kostel dál do Chebské pánve se táhne široký pruh pseudoglejové půdy. Ta je typická pro pánevní oblasti, kde zvětralinový substrát je vystaven střídavému zaplavování a vysušování.

 Se stoupající nadmořskou výškou jsou půdy mělčí a kamenitější. Nepříliš úrodná zem, pokud nezůstala zalesněná, se využívala k pěstování brambor, ovsa a pícnin a z velké části též jako pastviny. V současnosti už pole nenajdeme. Veškerou zemědělskou půdu v katastru Lubů tvoří jen pastviny.     

Rostlinstvo a živočišstvo

  Když v dvanáctém století začali první němečtí kolonisté osídlovat území dnešních Lubů, vstupovali do dosud člověkem prakticky nenarušené, přírodní krajiny.  Pomalu si ji přizpůsobovali k obrazu svému až do podoby dnešní krajiny kulturní. Původně celou naši vlast pokrývaly pralesy.Typické lesy Lubské vrchoviny                                         Typické lesy Lubské vrchoviny jsou smrkové monokultury

  Tak jako většina Evropy, patří Česko do oblasti lesů mírného pásu. Pro střední Evropu, a tedy i pro Luby, byly typické listnaté a smíšené lesy. Jejich složení se různilo v závislosti na nadmořské výšce. Na území Lubů převládaly bukové a bukojedlové pralesy. Člověk je mýtil a vypaloval a získával tak zemědělskou půdu. V současnosti lesy tvoří už jen asi 43% katastru Lubů, je to ale stále o 10% víc než je průměr pro Českou republiku. Změnilo se též složení lesů. Zejména před zhruba 200 lety v souvislosti s průmyslovou revolucí začíná přeměna zdejších převážně bukových a bukojedlových lesů v hospodářsky výnosnější smrkové nebo borové monokultury.

  V současnosti tvoří smrk ztepilý 61% a borovice lesní 22,5% lesních porostů. Dalších deset procent připadá na modřín evropský a z Ameriky dovezenou borovici vejmutovku. Z toho, co zbylo na listnaté stromy, zabírá bříza zhruba pět procent a kdysi dominující buk lesní pouhých půl procenta.

  A jedle? Najdete tu v lesích několik mladších stromů, které si lesníci vysadili asi z piety k této u nás kdysi hojně rozšířené dřevině.

  Ve smrkových monokulturách téměř chybí bylinné a keřové patro nebo je druhově velmi omezené. Kromě různých lišejníků: dutohlávky, pukléřky, terčovky a mechů: ploníku, dvouhrotce nebo bělomechu zde nacházíme husté porosty brusnice borůvky a na světlinách i brusnice brusinky. Na chudých kyselých půdách to svědčí i vřesu obecnému. A na podobných stanovištích vykvétá též léčivá prha arnika. Typické krom toho jsou i některé trávy, především metlička, smilka či bika. Na podrost chudé smrkové monokultury však každý podzim udělají radost houbařům. Najdou tu různé druhy hřibů: hřib hnědý a hřib strakoš asi nejčastěji, křemenáče, kozáky, klouzky i bedly. Jedlou muchomůrku růžovku, v Lubech s oblibou sbíranou, si asi nikdo nesplete s jedovatou leč krásnou muchomůrkou červenou, ovšem záměna s muchomůrkou tygrovanou je docela snadná a měla by nepříjemné důsledky. Záměna s muchomůrkou zelenou by už byla fatální.

BorůvkyHouby

 Bohaté úlovky z lubských lesů, borůvky a houby 

  Opustíme-li lesy, procházíme převážně loukami a pastvinami. Louky bývají hnojené a někdy i přeorávané a jsou osety uměle vytvořeným výběrem pícninářsky hodnotných trav. Druhově pestřejší a i esteticky zajímavější květnaté louky najdeme spíš už jen v nivě kolem potoků. Koncem jara je pak radost pohledět na takovéto květnice plné pryskyřníků, kopretin, kohoutků nebo růžových paliček rdesna hadího kořene, kterým si původní německé obyvatelstvo nahrazovalo špenát. Mezi tím občas najdeme i nápadná purpurová květenství naší nejhojnější orchideje prstnatce májového. Na bažinách pak kromě typických ostřic či chrastice jsou hojné porosty tužebníku jilmového. Ve vodárenském rybníčku u pramene Modré Lubinky se rozrostl zajímavý ďáblík bahenní. Není tu sice původní, ale nevadí. Zato nepříjemným vetřelcem v krajině celých západních Čech je bolševník velkolepý. V poslední době se jeho bujné porosty daří decimovat chemickými postřiky.

  Co ještě upoutá oko návštěvníka? V trávnících přímo v intravilánu obce si možná povšimneme nápadně zbarvených úborů jestřábníku oranžového. Je sice původním druhem v našich nejvyšších pohořích, nikoli tedy v Lubské vrchovině. Přesto se samovolně šíří při okrajích kosených trávníků. V obci Kostelní možná najdeme jirnici modrou. Místy roste i v Lubech. Původní je u nás na Šumavě. Ze zahrádek se rozšířila do krajiny, poslední dobou však mizí.

Jestřábník Jírnice rsnatec Ďáblík   Jestřábník oranžový                            Jírnice modrá                                         Prstnatec májový                                   Ďáblík bahení

  Změna krajiny v průběhu staletí se odrazila ve změně složení nejen flory ale i fauny. Doba, kdy se kolem rašelinišť popásali losi, na řekách a potocích si stavěli své hrady bobři, v lesích nacházeli úkryt zubři, medvědi, rysi i smečky vlků, je pryč. Už v 18. století vymizel z oblasti Krušných hor, Smrčin a Slavkovského lesa medvěd hnědý. Památkou na něj jsou jen místopisná jména a také třeba i zrekonstruovaný lapač na medvědy nedaleko lesní restaurace Waldsteinhaus v německé části Smrčin. Ve stejné době zmizelo z naší volné přírody prase divoké. Poslední zástřely rysa a vlka jsou v tomto kraji zaznamenány v polovině 19. století.

  Pravda je, že někteří velcí savci se do Čech opět vrací. Po druhé světové válce se znovu velmi rychle rozšířilo prase divoké. Zemědělci už stavy divočáků leckde považují za nadměrné. V Lubech, kde převažují lesy a pastviny, však jsou jejich vysoké počty krajině spíše ku prospěchu. Pomalu se rozšiřuje i areál výskytu rysa. Stopy byly již zaznamenány ve Slavkovském lese a výskyt je registrován i v německých Smrčinách. Krom neukázněných myslivců mu nic nebrání, aby zavítal i do katastru Lubů. Z Fichtelgebirge jsou hlášeny i zprávy o výskytu a rozmnožování kočky divoké. Vlci se objevili v Krušných horách na Chomutovsku. Na několika místech Chebska se opět usadili bobři a jejich průnik do katastru Lubů je jen otázkou času. Od padesátých let se k nám z Polska šíří los evropský a byl zaznamenán i na našem okrese. V hojném počtu se v krajině kolem Lubů vyskytuje srnčí zvěř, lze se setkat i s jelenem či muflonem. Není vzácnost pozorovat ve zdejší krajině lišku, a dokonce i přímo v intravilánu města můžete v noci zahlédnout jezevce lesního, který se vypravil na lov myší, a tak vám záhy zmizí v nějakém otevřeném sklepním okénku. K savcům závěrem shrnující statistika: ze zhruba 90 druhů žijících na území Česka se jich v katastru Lubů vyskytuje 25. A dále: v naší republice žije asi 350 druhů ptáků, z toho na Lubsku 110, plazů v Česku 12, v Lubech 5 druhů a porovnání u obojživelníků: 20/13.  Ryby a bezobratlé už raději vynechme.

  Místo unavující statistiky si povšimneme některých zajímavostí. Zatím co mnoho ptáků z naší krajiny na zimu odlétá do teplejších krajů, zalétají k nám přezimovat severské druhy. Káně lesní je v okolí Lubů celkem hojný dravec, ale v zimním období se její počty ještě výrazně zvýší díky sezónním migrantům tohoto druhu ze severu. Navíc se objeví i káně rousná.

  V Krušnohoří byly kolem silnic původním německým obyvatelstvem vysazovány jeřáby. Na ně v zimě občas zavítají jiní hosté ze severu, hejna brkoslavů severních. Je zajímavé sledovat jejich hody. Brkoslav má poměrně neefektivně pracující trávicí soustavu. Musí toho tedy hodně sezobat, aby se nasytil. Neustále tedy žere a neustále tedy i vyměšuje. Slušnost nám velí příslušné pozorování nerýmovat.

  Je zřejmé, že v poměrně zachované přírodě Lubska nachází prostor spousta živočichů. Jsou to druhy obvyklé i v jiných částech naší republiky.  Lze se tu však setkat i s raritami. Jen na Kraslicko a prokazatelně i do katastru Lubů zasahuje ze západní Evropy areál rozšíření čolka hranatého. V oblasti Lubů byl zaznamenán i výskyt v celé Evropě už vzácného hnědáska chrastavcového. Jedná se o druh kriticky ohrožený. Lokality na Chebsku, Sokolovsku a Ašsku jsou poslední, které zbyly na území Česka.

(Následující 4 fotografie poskytlo Chebské muzeum)

HnědásekČolek

 Hnědásek chrastavcový (foto K.Zimmermann)                                                 Čolek hranatý (foto V.Zavadil)

ZmijeBrkoslav

 Zmije obecná (foto P.Korelus)                                                                            Brkoslav severní (foto R.Bönisch)

Ochrana přírody

  Příroda rozhodně není záležitost pouze pro zanícené odborníky. Zajímat bychom se o ni měli všichni. Jsme její součástí. Ona bez nás může existovat dál, my lidé se bez ní ovšem neobejdeme. Její devastace nám přináší problémy v měřítku lokálním i globálním. V moderní rozvrstvené společnosti, kde se střetávají zájmy různorodé a často protichůdné, je nutné legislativní vymezení její ochrany. Předpisy limitující vlivy na přírodní prostředí najdeme proto téměř ve všech oblastech hospodářské aktivity. Krom toho zákony zaštiťují přímou ochranu některých druhů organizmů.

  Pamatujme, že chráněné jsou všechny druhy našich plazů, téměř všechny druhy obojživelníků a všichni naši ptáci. Lovit vybrané druhy mohou jen myslivci v přesně vymezenou dobu a určeným způsobem. Ochraně podléhají i další druhy živočichů a rostlin, které jsou vyjmenovány v zákoně.

  Legislativa pamatuje i na ochranu zvláště cenných menších či větších částí krajiny. Českou republiku tak pokrývá síť maloplošných i velkoplošných chráněných území. Lubům nejblíže je přírodní památka Vysoký kámen. Pro turisty, kteří přijíždí vlakem, je výhodné začít cestu k této geologické zajímavosti právě z Lubů. Jsou chráněny také jednotlivé památné stromy a skupiny stromů. Ochraně podléhá i stará lípa v Horních Lubech a skupina javorů klenů na místním hřbitově.

  Připomeňme ještě, že podél státní hranice při severozápadním okraji lubského katastru a při jeho okraji severovýchodním vedou nadregionální biokoridory. Jsou významné pro migraci jednotlivých druhů mezi biocentry. Spolu s nimi tvoří v krajině síť umožňující zachovat ekologickou stabilitu krajiny.

  Pečujme o krajinu svého domova, kultivujme ji. Zdevastovat zemi a pak z ní utéct jinam je cesta do pekla. Ostatně z této planety neutečeme. Jednejme proto lokálně, mysleme globálně.       Lípa                                         400 let stará lípa v Horních Lubech je chráněným památným stromem

Zpracoval Jaroslav Milfait,  foto autor textu, není-li uvedeno jinak