Jak jsme došli, aneb o Lubské desítce

I přes některé deštivé předpovědi nám počasí přálo a nepršelo. Protože Bubenreuthští měli také letos kovid, přijel k nám jen místostarosta Johannes Karl s manželkou. Na start se postavilo „pouhých“ 106 německých a našich 52 turistů. Většina chválila organizaci pochodu, výhledy po trase a počasí. Naopak snad žádný nebyl nadšený ze závěrečného stoupání do cíle.  V restauraci golfového klubu bylo příjemně, obsluha vzorná, ceny mírné, k jídlu vyhrával pan Václav Plachý, který několikrát roztleskal německé turisty jejich písničkami.

Po jinak zdařilém dnu jedna moje připomínka: už několik roků pozoruji, že hlavně v ulicích Lubů se večer nebo v noci před pochodem ztrácí fáborky, které ukazují směr pochodu. Účastníci si pak stěžují, že někde nevěděli, kudy jít. Letos nás před partou, patrně puberťáků, zachránil nejmenovaný zahrádkář. I tak jsme museli obnovovat značky v lese v okolí Tříslové. Vím, že pro určitý věk je podobná věc znakem dobrodružství nebo předvádění se před ostatními. Až oněm mládežníkům bude třicet a víc, možná se zastydí, jací byli v pubertě hlupáčkové. Mám s tím osobní zkušenosti a dnes bych se styděl například odhodit na nádraží jízdenku na zem či papírek od bonbonu v lese.

Na konci každého filmu je seznam lidí, kteří se na něm podíleli. I Lubská desítka má takové. Patří k nim lidé z městského úřadu v čele se starostou (a naším členem) Vladimírem Vormem, paní Vlasta Tomanová, pan Miroslav Bartoš za krásné dřevěné botičky, paní Michaela Kuchtová se svou partou pomocnic, pan Jaroslav Strach, manželé Ptáčkovi a personál restaurace a samozřejmě členové turistického oddílu za organizaci a zdárný průběh celé akce.

Za turistický oddíl Luby Jindřich Desort